Návrat do trapnosti

 

(20.2.2009)

 

  Po pádu komunizmu byl tento režim a především jeho politici označování kromě jiného, také za trapný (trapné), a to především svojí uniformitou, potažmo servilitou politiků k vedoucím představitelům strany a především k představitelům tehdejšího SSSR. Také mnozí dnešní politici včetně těch západních na toto rádi upozorňovali a dělali si z toho legraci. Ale jejich humor a pohrdání dlouho nevydrželi. Nebo se to tak alespoň při pohledu na dnešní politickou scénu při nejmenším jeví. Uniformita se stala nevyslovovaným, ale více než viditelným heslem novodobého velkého bratra evropských států a tak ten kdo si dovoluje mít jiný názor, nechválí politiku EU, nepochlebuje a neoplývá bezmeznou servilitou, je označován za přinejmenším trapného, jelikož jde proti proudu a nebo ve skutečně trapném případě, za „veřejného nepřítele číslo jedna“.

  Největším zastáncem servilnosti vůči velkým bratrům se u nás stal Paroubek. Při hlasování o Lisabonské smlouvě v našem parlamentu označil poslance ODS kteří se zdrželi a nebo byli proti, za trapné - jelikož nejsou servilní a chovají se tak jak jim demokracie, stanovy a předseda jejich strany umožňují – tedy svobodně.

  U tohoto politika který coby mladý socialista téměř nábožně vzýval „vítězný únor“ to není nic tak divného, člověk s takovou minulostí prostě potřebuje nějakého toho "velkého bratra" a rád se staví do čela jemu podobných a hlídá, aby některá ovečka ze stáda nezbloudila. Jenomže to by se sám nesměl zároveň proti svému velkému bratru stavět. Teď mám na mysli jeho neutuchající a zdrcující kritiku vládního balíčku protikrizových opatření, které naopak představitelé EU pochválili.

  V tomto kontextu je, dle mého názoru, jeho chování více než jenom trapné.

Stejně tak trapný je jeho vlastní balíček opatření, který však řeší pouze jediný problém, a tím je jakési předplatné potencionálních voličů ČSSD.

  A abych neopomenul další z jeho trapáren z poslední doby, musím ještě zmínit jeho reakci na projev amerického generála Wesley Clarka, kterého si ČSSD pozvala na svůj sjezd. Paroubek si jeho projev pochvaloval, a to i přesto, že generál chválil a děkoval lidu České republiky za podporu radaru, se kterým ale ČSSD v žádném případě nesouhlasí, a tak vlastně socialisté do jisté míry ztrapnili také svého váženého hosta.

  Ale co je daleko horší, že zahraniční politici, a to hlavně ti kteří by nás rádi poučovali z pozice těch, kteří žijí v demokracii déle než mi, se chovají ještě trapněji. Z modly většiny současných evropských politiků, tedy z evropského parlamentu, udělali obyčejný chlív a sami sebe pasovali na sprostý dobytek, neschopný posoudit vlastní chování a ovládat vlastní emoce a pocity. Jak jinak si lze vysvětlit jejich chování při projevu našeho prezidenta, potažmo hlavy suverénního státu. Bučení, pískání a jiné pubertální projevy kterými ho doprovázeli opravdu nesvědčí o jejich inteligenci, soudnosti a také o jejich politické kulturnosti, ale naopak o tom, že evropský parlament se stal evropskou skládkou toho nejhoršího co evropská politika produkuje. A bohužel také naši politici teď rozhodli, že tato evropská "spodina" bude rozhodovat téměř o všem v naších životech, na co si jen vzpomenou. A to nemluvím o tom, že se považují za demokraty, a přitom ale nesnesou má-li někdo jiný názor než oni. Je to trochu jako ta komunistická „konstruktivní kritika“, tedy kritika v mezích které sami určí.

  Když pominu jaký dávají tito evropští ubožáci příklad mládeži, o jejíž morální, mravní a kulturní vývoj mají právě oni největší starost a nejraději by zakázali vše co se jim zdá pro dnešní mládež mravně a morálně nebezpečné, musím konstatovat, že Evropa se nepropadá pouze do hlubin ekonomické krize, ale především do hlubin mravního, morálního a kulturního bahna, které má na svědomí právě tento, svým lidem volený dobytek.

  Těžko říci která z krizí nás poznamená nejvíc, ale když se vrátím na začátek tohoto mého zamyšlení, tak je chování dnešních politiků přinejmenším návratem do trapnosti těch předešlých.